Jednou se otec Mišák vydal za známými do Dolních Nakvasovic. Vykračoval si to se svou klokočovou třikrát svěcenou holí a na nic divného nemyslel. Za vsí u Švandouc rybníka se pásl bílý kůň a zjevně nikomu nepatřil. Sedlák se mu vyšvihl na hřbet a že se sveze. Ani si nevšiml, že kůň zamířil k další vodní spoustě, rybníku Sladojc. Teprve na hrázi se zvíře zastavilo a chtělo skočit do vody. Tu muž použil svou ochrannou hůl a tak dlouho koně tloukl, až zašel zpět na cestu. Jenže po chvíli bylo zvíře vedeno neznámou silou k dalšímu rybníku. Patřil Šeknýřojc. Na poslední chvíli Mišák seskočil z bílého hřbetu a kůň se vzepjal nad hladinu. Ve skoku zahudral: ,,Dobře, že máš tu hůl, bez ní by se ti zle vedlo!“ A zmizel pod vodou.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.