Ke strašínské faře patřila louka zvaná Hradiště – za starodávna Hadiště. Na té louce bývalo veliké množství hadů a spolu s nimi se tam objevoval i hadí král s korunkou na hlavě. Za letního parna se vždy připlazil k blízkému potoku, položil na břeh svůj zlatý klenot a sjel do vody. Když se vykoupal, vzal si opět korunku a odplazil se pryč. Dole ve vsi u Jáchymů měli tehdá odvážného pacholka a ten přišel na nápad, že se zlaté korunky zmocní. Kdosi mu poradil jak na to. Má si prý připravit bílý ubrus a misku s mlékem a obojí nalíčit k potoku. Půjčil si tedy zmíněné věci u svého hospodáře a k tomu rychlého koně, neboť může jít o život. Jednoho poledne se vypravil na Hadiště a udělal, jak mu bylo řečeno. Potom se poblíž schoval. Po chvíli přilezl had, položil korunku na ubrus, napil se mléka a zmizel v potoce. Pacholek vyrazil, popadl ubrus i s korunkou, vyskočil na koně a již letěli směrem ke vsi. Zatočil rychle do Jáchymova dvora a jeho kamarádi za ním rychle zabouchli vrata. Vtom se ozvala strašná rána. To had, který za pacholkem letěl v patách, narazil hlavou do vrat a srazil si vaz. Kůň zničen tou štvanicí po chvíli zcepeněl. Protože měli z té hadí věci strach, darovali lidé ze statku zlatou korunku strašínskému kostelu. Mívalo ji prý na hlavě Jezulátko v náruči Matky Boží, jejichž socha je na oltáři. Jednou se do kostela vloupali zloději a s ostatními skvosty zmizela i zlatá hadí korunka.