Poslední z bájných šumavských obrů byl Sepp Rankel. Tento silák hospodařil na svém dvoře zvaném Ranklov, který ležel mezi Zhůřím a Kvildou. Už jako mladík dokázal zdvihnout býčka a pověst o jeho síle se postupně šířila celou Šumavou. A dobří Šumaváci jeho služeb rádi využívali, ať bylo třeba zvednout polámaný vůz, zkrotit výtržníky v hospodě či odstranit nějakou překážku. Největší zkouška na něj ovšem čekala jedné divoké noci v roce 1870. Nad Šumavu se přihnala zlověstná vichřice, která lámala a vyvracela stromy a v lesích činila hroznou paseku. ~ Sepp byl zrovna doma a seděli s rodinou u stolu. Všichni úzkostně poslouchali sténání stromů i skřípot krovů dřevěné chalupy. Tu se Rankel znepokojil a běží na půdu. Tam bylo vidět, že se střecha začíná zvedat a trámy jen praští. I chytil se krokví a drží celou střechu, jen se z něj pot leje. Dole zatím žena rozsvítila hromničku a modlí se. Už už táhne větrná smršť střechu i se silákem vzhůru, a přeci se děje cosi neuvěřitelného – člověk úspěšně zápasí se živlem. Byly to nejdelší dvě hodiny v jeho životě, ale střecha domu byla zachráněna. Snad jako jediná v celém okolí. Ještě mnoho kousků provedl ve svém životě, než se odebral na královácký hřbitov ve Staších.. Jak tam v maličkém hrobě může ležet, nevíme, ale pověsti po něm zůstaly dalekosáhlé.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.