V mlýně Sommerau u Nicova přicházela pokaždé o půlnoci do stavení dávno zemřelá hospodářova žena. Mrtvá po nocích hospodařila jako zaživa. Umývala nádobí, vymetala světnici, chodila dojit do chléva. Jednou přišel na mlýn nový pracant. Jak mrtvá přišla, probudil se a po očku ji sledoval. Když si ale všiml, že umývá již čisté nádobí, vyskočil z postele popadl koště a vyhnal ji z domu. Několik hodin bylo slyšet, jak pláče a naříká. Ale více se pak ve mlýně neukázala.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.