Jednou se v Augustově mlýně ukázala stará cikánka. V náručí jí leželo hladové dítě, a tak se zdejší děvečka ustrnula a podala jim hrnek teplého mléka a pozvala je k peci. Když se ohřály, mohli s děvčetem ulehnout v přilehlé stáji. Ráno se stařena zeptala, co je dlužna. Dívka se usmála: ,,Copak bys mi, ty ubožačko, mohla asi dát?“ Cikánka se také usmála: ,,Peníze sice nemám, ale ukážu ti jedno kouzlo, které ti peníze přičaruje!“ I poslala děvečku pro síto a nůžky. Pak zarazila rozevřené hroty nůžek do dřevěné obruby síta a spolu musely zvednout řešeto do vzduchu, ale tak, že děvečka držela ukazováček pod nůžkami a stařena zase držela ten svůj pod jejím. Nyní se zeptala, zda nebylo ve dvoře něco v poslední době ukradeno. Děvečka pravila, že někdo včera mlynářovům vzal husu. Nyní musela postupně jmenovat podezřelé z krádeže a cikánka vždy jméno doprovodila tlumeným zaříkáváním. Potom zvolala: ,, Milé síto, řekni nám čistou pravdu!“ A tu se skutečně při jmenování jedné sousedky začalo naklánět síto na stranu. Pak cikánka děvčeti pošeptala kouzelnou formuli a i s děckem zmizeli. Děvečka se potom stala mocnou ženou v Kašperských Horách, když dlouhá léta dokázala hledat zloděje i škodící čarodějnice. Dokonce i dokázala vyhledávat vhodné ženichy. Avšak krádež nesměla být starší tří dnů a děvče muselo mít vysněného chlapce opravdu rádo. Toto dávné cikánské umění však zaniklo, když spomocná žena zemřela. Vždyť nikomu to tajné zaříkání neprozradila, co živa byla.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.