Jeden muž ze Srní šel do Rejštejna. Když minul mlýn u mostku, objevila se před ním skalka, na níž seděl skřítek a jakoby někoho vyhlížel. Když se pocestný přiblížil, permoník se jej tázal, zda někoho nepotkal. Sedlák však zavrtěl hlavou. Tu mužíček zapískal a všude kolem se zahemžili malincí kutači. Obklopili skálu a několik jich vyšplhalo ke skřítkovi a přehodili mu přes ramena zlatý plášť, na hlavu posadili korunku a do ruky vtiskli žezlo. Tím maličký král trpaslíků udeřil třikrát do skály, která se hned otevřela. A tam, v komoře, zaleskl se poklad nevídané krásy. Tu mužovi král poradil: ,,Naber si, kolik uneseš, avšak nesmíš se na to zlato ani podívat, až doma!“ Šťastlivec si nabral plný tlumok a také kapsy se mu nadouvaly. Ještě skřítkům pěkně poděkoval a už se hnal zpátky svahem Sedelské hory. Už, už měl Srní na dohled, avšak zvědavost byla nad jeho síly. Otevřel tlumok a hle, byl plný obyčejného kamení.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.