Z Popelné šly nějaké ženské do Kašperských Hor. Na mostku v Buzošné náhle slyšely povědomý zvuk, jako když někdo vyškrabuje pekařskou díž. Jedna jen tak pobaveně zavolala: ,,Vypadá to, že někdo pod mostem peče chléb. Chtěla bych také jeden!“ Pak šly všechny dál a na příhodu zapomněly. Při zpáteční cestě zpozorovaly na mostku ležící čerstvě upečený bochník. Ta, která si o něj tak neomaleně řekla, dostala strach. Kdyby si dar nevzala, svolala by na sebe jistě nějaké vodní prokletí. Když chléb zvedne, třeba se promění v něco nebezpečného. Na domluvu ostaních přece jen bochník zvedla a radši pěkně poděkovala: ,,Zaplať Pán Bůh!“ Když došla domů, zvědavě chléb nakrojila. A podivte, byl to ten nejvoňavější a nejbělejší chléb, co viděla.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.