Pod horou Antýgl se choulilo několik domků, které přilehaly ke staré sklárně. V jednom žila pověstná čarodějnice. Hrozný zjev děsil sousedy v širokém okolí. Chodívala čarovat na luka, sbírala divoké býlí a tajně škodila cizímu dobytku. Sousedka hned od vedle s tím měla soužení. Její dvě kravky byly stále jako zaprahlé a nedaly ani kapičku mléka. Marně chlév vykrápěla svěcenou vodou. Až jednou spatřila na své louce mumlající schoulenou postavu, čarodějnici. Hned jí to došlo, nelenila a poslala muže na Kvildu ke staré zaříkávačce. Ta vytáhla černou knihu a z krabičky vysypala do hrnku bílý prášek. Na hladině vzkypěla pěna, kterou žena slízla. Pak se nepřítomně posadila do kouta světnice a z knihy zaříkadel chvíli bezhlasně četla. Po delší době promluvila: ,,Vaše krávy jsou začarované. Tomu odpomůžete tak, že budete po devět dní postupně pálit devatero druhů dřeva a u toho se modlit. Každý den přidáte jeden Otčenáš a pak od deváteho dne budete modlitby zase ubírat. Až budete s tím hotovi, zajděte do sklípku, kde pod hrncem od mléka najdete ropuchu. Odneste ji ven na pole, tam rozdělejte oheň a přes rameno do něj žábu hoďte. Za živého boha se nesmíte do ohně podívat!“ Muž poděkoval a vyrazil s nadějí k domovu. Tam udělali všechno tak, jak bylo řečeno. Nu, a krávy začaly zase dojit a na stole opět nechyběla výtečná mléčná polévka. Tato sklářská rodina se nakonec vypracovala mezi přední měšťanstvo v Horách. A čarodějnice? Ta chodila jako bez ducha, chřadla a zemřela v bídě, neboť všechny její děti zmizely ve světě. Její domek nechtěl pak nikdo obývat až se proměnil v ruiny. Ještě dlouho po tom se tomu místu říkávalo Hexenhäusl čili Čarodějnický domek.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.