Při Filipově huti stával mlýn. Jeho mlynář se dal do spolku s čertem. Proto nepotřeboval žádnou čeleď, dokonce vozy bez přípřeže postrkoval jakoby nic. A když bylo sucho, malíčkem točil mlýnské kameny. A tak ukrutně zbohatl. Když zestárl a přišly nemoce, dostal strach z posledního pořízení. Vydal se kvapem za kvildským farářem a ze všeho se mu vyzpovídal. Posilněn na cestu božím odpuštěním a požehnáním pokojně kráčel domů. Tam však již řádil satanáš plný vzteku, že mu dušička vyklouzla. Pokoušel se zničit celý mlýn. Zapřel se do velkého kamene a celou svou silou se opřel do kamenné zdi stavení. Na hladkém kameni však uklouzl a upadl na nos. Dodnes se tam ukazují v tom kameni otištěné ďáblovy pazoury.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.