Ve mlýně na Losenici žil jeden chudý mlynář. Byl na tom tak zle, že si nemohl zjednat ani pomocníky. Jednou tak hlasitě žaloval okolním skalám. Tu mu ozvěna přinesla jakési útěšné mumlání. Zase šel slíčený spát. Zase vstával v obavách. Když však přišel do mlýnice, uviděl, že je všechna práce hotová. A bělounká mouka svítila jako ten nejvzácnější poklad. A tak to šlo dokola. Ve dne mlel mlynář a v noci šotkové, kteří se udomácnili ve mlýně. Tak se z pantáty stal boháč, avšak pilně dbal, aby skřítky při noční práci nerušil. Jednou už svou zvědavost nedokázal ukrotit a chtěl se do mlýnice podívat škvírou mezi prkny. V okamžení malí pomocníci zmizeli a už se nikdy neukázali.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.