Jednou se vraceli světáci na zimu domů. Šli z vimperského nádraží a hlouček postupně řídl, jak jednotlivci zacházeli po cestě do svých chalup. Za Zdíkovcem zůstal samotný jeden strejda z Německých Chalup. Aby si cestu na Stachy zkrátil, vydal se polní cestou k Lávkám. Tma byla jako v pytli, když tu před ním zablikalo světélko. Nejinak myslel, že mu jde jeho žena naproti. Nebo nějaký soused? Jenže světélko nešlo k němu, ale spíš se vzdalovalo. Muž dostal strach, neboť před ním se prostíraly močály, a tak srdnatě zavolal: ,,Prosím, pojď mi posvítit, abych se šťastně dostal domů!“ Jenže světélko nic. ,,Asi přede mnou jde nějaký Bavorák“ zabručel strejda a zkusil to po německu: ,,Což jsi hluchý, pojď mi posvítit!“ Světélko radostně přiskočilo a doprovodilo muže až ke stachovskému hřbitovu. Světák tak dlouho děkoval, dokud se světélko neztratilo ve tmě. Do Chalup to již měl, co by kamenem dohodil.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.