Kdysi šla jedna čerstvá matka do lesa na dříví. Děťatko nesla v nůšce a pak ho položila na kraj lesa do stínu. Sbírá klacky a tu najednou slyší dětský pláč. Jde po hlase a tam v trní leží děcko zabalené do mechu. Vypadá zanedbaně, a tak jej žena zaopatřila a nakojila. Už chtěla děťátko položit, když se rozhrnuly větve a divoce vyhlížející ženská stála před ní. Žena se ulekla: ,,Bože, to je Lesní matka!“ A opravdu před ní byla královna lesů, vlasy zelené, šat z kůry a oči borůvkově modré. Ozval se drsný hlas: ,,Co to děláš s mým dítětem?“ ,,Nic zlého, jen jsem ho opatřila a dala mu pít“ ustrašeně pravila žena. Lesní matka zazněla náhle medově: ,,Děkuji ti za tvou péči. Za odměnu si odnes tento kus kůry“ a pak se i s děťákem ztratila mezi stromy. Hospodyně si prohlížela kůru, nic zvláštního na ní nebylo, i ulomila si z ní pro jistotu malý kousek , který přihodila ke dříví do nůše. Doma pak dřevo vysypala na dvorku, když v tom něco zazvonilo. Kůra se proměnila v pár zlaťáků. Pozdě litovala, že si neodnesla domů kůru celou.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.