Chodíval po Šumavě jeden protřelý brusič a bral jakoukoli práci. Se vším si věděl rady a uměl víc, než jen zacházet se lžící. Ve vánoční čas přišel do Plánského mlýna, kde tou dobou zůstávali jen mlynář s mlynářkou. Obydlí leželo zachumláno sněhem při Zlatém potoce. Krajánek se usadil u teplé pece na lavici a za chvíli už spal. Avšak probudil ho nějaký šramot. Někdo z venku se snažil otevřít petlici. Následovaly pořádné rány. Byli to lupiči! Staří začali naříkat a hrubé hlasy vyhrožovaly: ,,Hej, otevřete po dobrém, jinak vás zamordujeme!“ Vandrovní otevřel dveře a neznámé pěkně přivítal: ,,Jen dál, jen dál, pěkně vás vítáme.“ Do sednice vnikli dva chlapi maskovaní v ženských šatech s učerněnými tvářemi a hned křičeli: ,,Peníze nebo život!“ Tu brusič něco zamumlal, zamával rukama a lupiči zůstali jako přimraženi. Stáli na jednom místě jako dva kameny. Muž přinesl hadr o smyl jim z tváří saze a ejhle, mlynářští poznávali své vykutálené příbuzné. Brusič jim hrozně vyčinil a pak je odmrazil. Vystrčil je ven a doporučil jim, aby se mlýnu z daleka vyhýbali. A opravdu, poslechli na slovo!
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.