Kdysi bydlel na Ramajzlu jeden muž, který rozuměl černému umění. Proto se mu všichni vyhýbali. Čaroděj chodíval každý den ke Královskému kameni a besedoval tam s duchy. Jednou šel kolem tajemného domku jeden řezník z Hor. Ze zvědavosti nakoukl dovnitř a k jeho překvapení se tam zrovna činili zloději. Chlap nelenil, použil bejčák a všechny poberty vypráskal ven. Tu se vracel majitel domu, a když se dozvěděl, co se stalo, z vděčnosti řezníkovi poradil: ,,Jdi nahoru ke Královskému kameni a odtud to vezmi dolů k Řetenicím. Jakmile o něco klopýtneš, vezni to s sebou.“ Chlap váhal a nakonec se vydal do kopce. Když pak sestupoval od pověstného kamene dolů po loukách, byla už tma. Tu o něco zakopl a poznal po hmatu, že je to kámen. Zdvihl ho ze země a jakmile vyšel měsíc, v jeho svitu si nález prohlížel. Středem kamene procházela silná vrstva zlata. Obrátil se, aby domácímu z Ramajzlu poděkoval. Dům však byl už prázdný. Čaroděj krátce před tím sebral svůj majetek a odešel ze Šumavy.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.