Na Tušlově Dvoře poklízela tuze hloupá a bázlivá ženská. Jednou se dělaly sena a z kopky vylezl had. Třikrát se otočil kolem děvečky, zvedl hlavu a zasyčel: ,,Přijď sem zase zítra, když mne políbíš, nebudeš litovat.“ Druhý den se jí na louce had opět zjevil a vzyčil se do výše. Tu dostalo děvče strach a utíkalo do statku. Za sebou zřetelně slyšela, jak do hlubiny něco spadlo a dlouho cinkalo. To byl poklad, o který přišla.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.