Starý Francal byl horským měšťanem a mohl si nechat z městských lesů přivézt dříví na zimu. Vydal se za známým dřevařem na Vysokou Myť. Přihlížel kácení stromů, když tu se jeden při pádu stočil a kdyby Francal dřevorubce nestrhl stranou, kmen by jej zabil. Když se vzpamatovali, dřevař vděčné povídá: ,,Kéž bych ti to mohl někdy oplatit.“ Po třech letech potřeboval Francal nějaké dřevo na opravu stáje. Vydal se opět na Vysokou Myť, jenže v té době byl jeho známý již mrtev. Zimní cesta mu zabrala spoustu času a když se vracel, zvedla se sněhová bouře a úplně se setmělo. Začal se bát o život. Tu se vedle něj zjevila nějaká postava a vyvedla jej z lesa. Tu poznal mrtvého dřevaře, který mu povídá: ,,Naše cesty se zde rozcházejí, jdi stále dolů a nezastavuj se. Konečně jsem ti spaltil dluh.“ V tom čase již Francalova žena došla za synem na Ramajzl a spolu se vydali otce hledat. Když přišli k prvním domkům Kozích Hřbetů, našli zbloudilého ležet za zídkou celého zmrzlého. Neposlechl mrtvého, chtěl si v závětří odpočinout a usnul. Málem ho to stálo život. Doma se několik týdnů vzpamatovával. Když mohl mluvit, vyprávěl o svém setkání s mrvým.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.