Jsou mezi námi lidé, jsou. A je v nich občas cosi tajemného, co překračuje všední skutečnost. Tak v Heřmani pocházel z rodu Červenků zvláštní chlap. Rozuměl zvířatům a dovedl učarovat i lidem. Všechno jeho podivuhodné umění pocházelo z veliké staré knihy, kterou opatroval jako oko v hlavě. Nu a tady je několik příběhů o tomto čaroději. Beránkům z Pasek jednou stonala kráva. Zavolali Červenku, ten si s tím prý poradí. Přišel, ale pozdě večer a měl i trochu upito. A že ještě není čas. Sedl si ke stolu, opřel se o něj čelem a tak taky usnul. Před sebou svou divnou knihu a za zády hospodáře Beránka. Beránek natáhnul krk a co vidí. Po černých stránkách rejdí bílé písmo jako mravenci. A to už se zase Červenka probudil, vzal knihu a šli do chléva. Červenka začal číst. Vtom okamžení dovnitř vtrhlo několik černých chlapů. Červenka se na ně rozkřikl: „Volal jsem vás?“. Nato chlapi zmizeli. Potom Červenka krávu přejel rukama a cosi z knihy zadrmolil. No a kráva se uzdravila. Lidé o našem čarodějovi věděli, že dokáže také hledat ztracené věci i zvířata. Dalšímu sousedovi se jednou ztratil kůň a tak šel k Červenkovi, aby mu poradil. Červenka se zamkl do komory a bylo slyšet jakési hrozné říkání. Potom vyšel a povídá: „Ten tvůj šiml je v Táboře uvázanej u zájezdního hostince na Píseckej.“ Kniha mu také pomáhala dostat se nepozorovaně z jednoho místa na druhé. Tak si s ním chtěli zašprýmovat dva místní chasníci. Červenka si jednou nechal nářadí u svého pole a šel na oběd a ti dva filutové mu ho odnesli o kus dál a zahrabali do země. Pak šli k němu a že prej, aby jim půjčil nářadí. Červenka se pousmál: „Tak vy chcete motyku? Však já vím, kde je. Jen to všechno rychle vyhrabte a ať už je to na svém místě,“ naoko zaláteřil a ještě dodal: „Já můžu být tam, stejně jako tady.“ A milý chasníci pelášili, jako by jim za patami hořelo. Jindy Červenka, který se rád napil, uzavřel v heřmaňské hospodě podivnou sázku. Přivede si do hospody svého plemenného býka jen tak, jako by to bylo house či pes. Plácl si se sousedy a šel. Byla už pozdní noční hodina a všichni napjatě čekali, co bude. Takový býk, to je pěkný divočák a dokáže často zamávat i s celým houfem chlapů. Najednou se otevřely dveře a už je tu Červenka. Kráčí pomalu a klidně. Za ním „cape“ osmimetrákové zvíře jako by nic. Býk jde bez provazu za Červenkou pěkně kolem pípy a na nikoho se ani nepodívá. Nastalo ticho, jen milí stávkaři se potí strachy a strkají třesoucí se ruce pod stůl. Ten podivný průvod několikrát přešel lokálem a pak zase dveřmi ven. Červenka tenkrát sázku vyhrál, býk zase spokojeně funěl ve chlévě a sousedé měli co platit a o čem povídat. Když prý potom ležel Červenka na smrtelné posteli, chtěli jeho synové, aby jim tu čarodějnou knihu dal. Ale ten již knihu neměl u sebe, zakopal ji kdesi ve skalách. Pak se povídalo, že než Červenka vydechl naposled, bylo vidět za jeho hlavou hada, který se k němu z těch skal připlazil.

Prameny a literatura

• Tomáš Staněk, Dva sešity povídaček 1940-60, str. 14-16

Další pověsti z této obce

Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.

• Kategorie:
  Člověk a magie
• Obec:
  Heřmaň
• Okres:
  Strakonice
• Region:
  Vodňansko
• Kraj:
  Jihočeský