U místního rybníka měl jeden sedlák skopené seno. Ráno šel rozhazovat, když tu na břehu uviděl tři překrásné panny. Pročesávaly si své dlouhé rusé vlasy a ani si nevšimly, že se k nim sedlák připlížil. Jednu z nich chytil a vedl si ji domů. Dvě zbylé za ní volaly: ,,Sestřičko Maxmiliánko, neprozraď, nač je dobrá mrkvová voda a černobýl!“ Vodní panna dostala za úkol pomáhat v hospodářství a byla prý velmi opatrná na oheň. Po vaření vždy oheň kolem krbu ulila a všechny uhlíky odmetla. Také ostatním toto poroučela. Jednou však ženské na příkaz zapomněly, oheň řádně neuhasily a vodní víla zmizela. Od té doby je Tálínský rybník prázdný.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.