Říkávalo se u nás potrhlému člověku: „Běháš jako věčný Žid!“ A jak se na takové úsloví přišlo? Nu, poslechněte si. Když byl Pán Ježíš zajat v zahradě Getsemanské a na smrt odsouzen, vložili mu na ramena těžký kříž, aby ho až na horu Kalvárii donesl. Kříž byl moc těžký, až pod ním Ježíš klesal. I chtěl si na své poslední cestě trochu odpočinout a zastavil se u domku jednoho Žida. Ten Žid byl ševcem. Když viděl, že si před jeho dveřmi chce Kristus odpočinout, odháněl jej potěhem. Ježíš se zarmoutil nad takovou bezcitností i pravil: „Ty… ty… ty! Tulákem a běžencem budeš na zemi, nikde nebudeš mít stání, ani žádného odpočinku!“ Švec jako by se proroctví lekl, vyrazil na opačnou stranu tak, jak byl, rozcuchaný, s roztrhanou košilí i kalhotami usmolenými od práce. Už se nevrátil a běhá světem dosud. Lidé jej často vidí přes hory a doly spěchat, trním a kamením se prodírat. Bloudit zemí i povětřím, a než všechny země a moře přebude, snad do Soudného dne to nebude.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.