Jednou šel správce Harant z Vogelsangu na Horní Paště. Zde žil výborný řemeslník Alois Krickl, který dělal proslulé dřeváky. Správce si je hned nazul a ještě s jedním mužem se vydali na cestu zpátky. Šli loukami, šli lesem, šli přes potoky a ne a ne dojít domů. Náhle před sebou spatřili dům a z něj právě vycházel starý Krickl. Když vešli ve zmatku do světnice, Harant mu povídá: „Ať jdeme, jak jdeme, jsme tu zase.“ „Krickl se sehnul a vytáhl ze správcova dřeváku jakousi snítku: „Ano, ano, to je ten bludný kořínek, kvůli kterému jste bloudili.“
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.