V babilonském statku žili dva ukrutně lakomí manželé. Stále neměli dost, a tak se pustili do nebezpečného čarování. Ve Vintířově kapli ukradli posvěcené hostie, že jimi budou krmit své krávy, které se pak zázračně rozdojí. Jakmile první kráva spolkla hostii, začala jim to rouhání lidským hlasem vyčítat. Po týdnu oba zemřeli a od té doby se po statku v nočních hodinách objevovala dvě strašidelná kůzlata, které trápili různí ďáblové. No, rámusu bylo moc. Nikdo do statku nechtěl, až zpustl v ruinu. Dobří lidé hledali mezi kněžími, kdo by to hrozné místo od duchů očistil. Avšak kůzlata se vymítání vzpěčovala, neboť je mohl zachránit jen člověk bez hříchu. Nakonec přišel v ta místa mladý kaplan s pověstí svatosti. Tu mu černý kozlík vyčetl, že v mládí ukradl mamince ze spíže dvě vajíčka. Načež kněz odvětil: „Ano, správně. Ta vejce jsem však prodal a za výdělek koupil arch papíru, na který jsem napsal jméno Ježíš!“ Tak mohl oba ducha vykázat ze Šumavy až do horských roklí v Tyrolech. Avšak v tom dvoře stále rostla borovice a až vyroste do patřičné velikosti, může se z ní nadělat prken na kolébku. A první dítě v té kolébce houpané pak bude ve své dospělosti nadáno mocí ty duše konečně odeslat na věčnost.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.