Když ještě čerti lovili dušičky po světě, přenocoval v lesní chatě na úpatí Roklanu jeden lovec. Když se o půlnoci probudil, seděl vedle něj čert a povídá: „Hola, ty zelená punčocho, vstávej a pojď závodit, kdo umí běžet rychleji.“ Zelenému se to zamlouvalo a vsadil do hry svou duši proti medvědí kůži plné penízů. Čert odpočítal: „Jedna, dvě, tři a huííí, vyrazil jak ďas kolem hory. Lovec ale klidně stál ve dveřích a když k němu čert přisupěl, zasmál se: „Ty lenochu, já už jsdem tu notnou chvíli!“ Čert ale nerad prohrával, a tak chtěl ještě zápasit. Zelený však zvedl pušku a očarovanou kulí čerta zastřelil. Vždyť ať jelen skákal seberychleji, či orel létal co nejvýše, jeho mušce nikdy nic neuniklo.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.