Za válek s Napoleonem bydlil v Čimicích domkář jménem Holý. Znal různá kouzla a čáry, ale sousedi tomu moc nevěřili. ~ Jednoho dne přišla novina, že na Čimice táhnou Francouzi. Ve vsi vypukla panika, nikdo nestačil nic schovat, natož odvést dobytek do lesů. ~ Tu vyšel Holý z domku a těšil je: „Nic se nebojte, ještě není pozdě.“ Pak se vydal za ves na vršek. Před sebou měl v kotlině celé vojsko, které se chystalo právě k odpočinku. ~ Domkář zul z levé nohy botu a jal se zaříkávat nic netušící Francouze. ~ Domácí zatím odváděli dobytek a schovávali kde co. A vojsko, ač už chtělo dál jít, nemohlo se hnout z místa. Když měli sousedé všechno hotovo, poslali za Holým, aby vojáky pustil. ~ Ten sundal pro změnu botu z nohy pravé a něco zase brumlal. Tu bylo patrné, že se vojsko začalo hýbat. ~ Když vojáci dorazili do vsi, hned jak bylo zvykem, žádali oves, chléb a maso. Ale vesničané na oko bědovali, že už jim to všechno pobrali vojáci před nimi. ~ A tak Francouzové táhli dál, až na ně ku konci přišlo vojsko rakouské a oni byli na hlavu poraženi.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.