Již nějaký čas kryje tráva ruiny zaniklé německé vesnice Moos. Klapal tam kdysi mlýn a jeho zbožný obyvatel měl jednou podivuhodný sen. Klečel pod stromem a modlil se. V tom se ozvala velebná slova, to nad ním stála samotná Panna Maria: Vím jak jsi hodný a poctivý, proto ti dám radu. Přijde zlá doba a všechno obilí bude zkaženo. Ty však nezoufej. Pod tvým mlýnem je v tůňce mnoho zlatého písku, který hlídá zelený had. Vezmi tedy putýnku na zlato a opatři si skleněnou kouli. Jdi tam o polednách a obcházej hada tak dlouho, dokud je neuspíš. Sluneční paprsky vycházející z koule ti pomohou. Naber jen jednu putýnku a už se nevracej a ani hadovi neubližuj. Zlato budete potřebovat, až přijde hlad a bída. Když se druhý den vydal poklad vyzvednout, panímáma mlynářka postřehla jeho divnou výbavu a potajmu jej pozorovala. Když svého muže viděla chodit s koulí pořád dokola kolem tůně, velice se ulekla. Snad mlynářovi přeskočilo v hlavě, Běžela pro sousedy a celá ves pozorovala z dálky mužovo počínání. Když se pak vracel s putnou plnou zlata, nikdo nevěřil svým očím. Natož pak, když poklad vysypal na stůl a každého podělil hromádkou vzácného kovu. Prý se bude potřebný v blízké budoucnosti. A opravdu, zlá nepohoda zničila všechny ozimy, a teď se zlatý písek hodil pro nákup nezbytného jídla. Po přestálých útrapách pak mlynář vyprávěl o zjevení Marky Boží a lidé pověsili na strom uprostřed vsi kříž na poděkování. Uplynulo pak hodně vody v mlýnském náhonu a začalo se vyprávět, že se poklad objeví vždy za sto let.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.