Jeden mladík z Modravy byl výtečným pracantem v lese. K tomu mu sloužila zvláštní sekera. Když ji večer odložil, ráno byla ostrá jako břitva. Dřevaři to do hlavy, a tak jednou v práci svou sekeru odložil do mechu a dělal, že opodál spí. Po chvíli vyskočil z blízkého potůčku mužík se žabí hlavou a začal brousit sekeru. Dřevař se posadil a zavolal na šeredu s vypoulenýma očima: ,,Proč se staráš o tu sekyru?“ ,,Bratři si mají pomáhat“ zakuňkal mužík. Mladík se zasmál: ,,My a bratři? Já a takový strašák?“ ,,Však uvidíš“ ucedila žabí příšera, položila na zem nabroušenou sekyru a zmizela zase ve vodě. Když se pak mladík doma ptal maminky, řekla: ,,To je tak. Když ses narodil, vyměnila tě v nestřežené chvíli Lesní matka za své dítě.“ A když mi poradili, abych se i o něj dobře starala, ačkoli jsem mohla žalem umřít, po čase mi tě vrátila a já jí zase její žabaté děcko.“ Od té doby se mladík nad svým osudem i příbuzenstvem neošklíbal, ba vedlo se mu dobře. Při práci nad ním Lesní matka bděla, aby se mu nic nestalo.