Jednou pod Modravou uviděl sedlák na své louce zeleného mužíka v klobouku. Plouhal tam schválně trávu a posměšně se šklebil. Muž mu nabančil a hastrman jej za to proklel. Od té doby se v hospodářství vše kazilo, takže se rozhodli mužíka chytit do lýčeného oka. Pak jej odnesli do světnice a přivázali k peci, aby dočista uschnul a více neškodil. Když selka zadělávala chléb a šla jej pak vsadit do pece, ozvala se rána a vodník byl pryč. Poprvé jí chléb v peci nevyběhl, a tak jej musela vyndal ven a ještě jednou přehníst. Když pak po snídani jel sedlák přes potok, povoz se zastavil v proudu a ne a ne se hnout. Tu se z vody vynořil hastrman a zahuhlal: „Máš štěstí, že jsi dnes jedl dvakrát pečený chléb. Jinak by jsi byl v mé moci!“ Sedlákovi se ulevilo a od té doby jiný chléb nepekli.