Kdysi se na týnském zámku oběsil jeho majitel. Sebevrazi dle tehdejšího zvyku neměli právo na posvěcený hrob. Přesto hraběte pochovali do rodové hrobky. Téhož dne pak šel kostelník zvonit do kostela klekání. A však ve vratech stála černá postava a nechtěla ho pustit dovnitř. Kostelník hned běžel na faru a vyprávěl o tom zlém znamení. Důstojný pán pochopil, že došlo k znesvěcení svatostánku a nebohého hraběte z krypty vyzvedli a dali zahrabat na mrchovišti v Plástkách. Duch sebevraha však nebyl spokojen a v podobě rytíře na koni jezdil noční krajinou. Farář se zašel poradit se spolubratrem do Strážova. Ten věděl, jak na to. ,,Nechejte si udělat ve sklárně skleněnou kulku a tou musíte přízrak trefit rovnou do čela. Pak bude nešťastný duch vysvobozen. Jestli se netrefíte, běda vám!“ Plástecký měl však dobrou ruku a o půlnoci skutečně bludného rytíře trefil do čela. Když duch padal s koně volal: ,,Tvoje štěstí, žes mne zasáhl, juinak by byla po tobě veta!“