Při jedné královácké rychtě měli starého psa. Byl stále uvázaný a nikdo se o něj nestaral. Byl vlastně odkázán na milosrdenství pocestných. Nebožáka také trápila špína a roje blech. A přece tu byl někdo, kdo se o psa staral. Byly to lesní žínky zpod Ostrého. Donášely mu v dlaních sebranou luční rosu. Jednou do Zelené Lhoty přišly dvě staré žebračky. Nesly si záplatované mošny a jedna z nich oslovila hospodáře divnou řečí: „Alijú brelijú, malipti undakti beket!“ Ukazovala přitom na nebohého psa. Ale hospodář se rozkřičel, a nechal obě prosebnice vyhnat za ves. Ta starší se hněvivě otočila a vyřkla nad hospodářstvím kletbu ve svém jazyce: „Bermonti bermonti, krapenter gelenk!“ V té chvíli se starý pes utrhl a zmizel za ženami. Na dvoře si s ulehčením vydechli a šli po své práci. Sotva přišla noc, do dvora ze všech stran naskákaly děsivé obří blechy a vzaly útokem chalupu. ~ Bezradný hospodář i se ženou utekli na střechu. Tam však museli naslouchat nářku svých dětí, které ti netvorové sežrali zaživa. A pak došlo i na ty dva. Sotva se do nich blechy pustily, oba spadli dolů na dvůr. A to byl jejich konec. Dlouho se lidé báli pohřbít těch pár kostí, co tam zbylo, neboť obří blechy stále hrozily. Nakonec se přece jen ztratily.

Prameny a literatura

  • Jan Prokop Holý in Šumavan

Další pověsti z této obce

  • Kategorie:
    Démonologické
  • Obec:
    Zelená Lhota
  • Okres:
    Prachatice
  • Region:
    Prachaticko
  • Kraj:
    Jihočeský