Na cestě z Myslíva ke Zborovu stála prý dříve staletá, téměř již suchá hruška. O ní se říkalo, že v její koruně straší. Sedával tam na větvi ohnivý dudák. Kdo jeho hudbu slyšel, ten byl jako očarován a přicházel do všelikých pokušení. Proto lidé neradi kolem hrušky jezdili. Jen jeden sedlák z Myslíva chodíval tam tu čarovnou muziku poslouchat, až se z toho celý pomátl.