V Liběticích jednou jedna mladá matka usnula nad svým dítětem v kolébce. Když se probudila, měla dítě jiné, divoké. To přišla v nestřežené chvíli polednice a děti vyměnila, neboť chtěla mít to své krásné po lidsku. A to divé dítě řvalo a řvalo a chudák matka nevěděla, co počít. Dala mu tedy svěcenou sůl do obrovské pusy, ale divous řval ještě více. Tu přišla jedna bába a začala švihat to děcko svěcenými kočičkami. A to dělala po tři dny, vždy o polednách. Dítě vylo přenáramně, ale konečně přišla divná suchá ženská, hubu má jak dva meče, oči pichlavé a dech jako vítr. Mladou selku i bábu přimrazila, a když zase přišly k sobě, našla matka v kolíbce zase své tiché dítě. A co ta bába, která selce tak dobře pomohla? Dostávala z toho stavení při každém pečení chléb a o pouti groš.