Chalupník Žíla z Libětic zažil prapodivné věci. Vždy když jel na dříví, čekával na něj na kraji lesa veliký černý pes. Matka Žílová dávala mu vždy malý bochníček chleba. Pes ho popadl a vedl je lesem, vždy k tomu nejpěknějšímu dříví. Tam chléb sežral, zatímco Žílovi nadělali svou fůru. Pak je zase z lesa vyprovodil. Jednou panímáma na bochníček zapomněla. Pes však nejevil známky hladu a vše proběhlo jak obvykle. Jenže když vyjeli z lesa, vůz se jim položil. Když jej prohlíželi, zjistili, že jim pes vytahal od kol zákolníčky. Od té doby měl strážce lesa vždy svůj bochníček.