Mírná bývá řeka Otava, když pohání mlýny, nese vory i napájí boží stvoření. Ale hrozná je v čase velké vody. Jednou se také přelila přes starý kamenný most ve Strakonicích a sebrala sochu Panny Marie, která tam od nepaměti stála. Naštěstí vlny odnesly sochu světice k nedaleké chalupě dvou bratří. Ti ji vytáhli a dali sušit na půdu. Nedlouho po povodni, jeden z bratrů onemocněl. V noci se mu pak zdálo, že bude uzdraven, pokud sochu odnese na své pole pod vrchem Srpsko. Když se sen opakoval, vzal jeho bratr sochu na pole, když tam jel s mrvou. Postavil ji na vysněné místo a ohradil kameny. Nemocný se jako zázrakem hned uzdravil. Na to měl další prorocký sen na strakonickém zámku velkopřevor maltézský, pan Čejka z Olbramovic. Viděl na poli sochu obklopenou září světel a pochodní a lidmi se to tam jen hemžilo. Vyjel proto jednoho dne k soše a když si prohlédl okolí, nechal kolem sochy vystavět kapličku. Později chtěl postavit kostel na vršíčku srpského kopce, ale práce se nedařila. Co se přes den postavilo, to se do rána pobořilo. Nakonec musel být chrám postaven, jak chtěla sama Panna Maria. Socha bylana oltář přenesena a často dále konala mezi lidmi zázraky uzdravení.