Mocná bývala buzická tvrz při břehu Úslavy. Ale všeho do času. A zkázou zdejšího pána byla jeho lakota. Jednou sem přišel žebrák a prosil pána o almužnu. Avšak tvrdé srdce se neobměkčilo a vladyka kázal vyhnat starého muže pryč. Ten se však ještě v bráně otočil a vyřkl svou kletbu nad lakomcem i jeho hradem. „Do roka a do dne bude tvůj hrad zbořen a ty bídně zahyneš v jeho troskách!“ A skuečně, do roka vyplnila se hrozná věštba a do krajiny vpadl oddíl Švédů. Vojáci se jali obléhat i buzickou tvrz pyšně se tyčící a hlásající své bohatství ukryté za hradbami. Už už by voje cizáků s nepořízenou odtáhly, když tu se k nim v noci z tvrze připlížil jeden ze služebníků vojvodových. U dávno se mu příčila pánova lakota a ukrutnost a rozhodl se, že se pomstí. I smluvil se s obléhateli a v noci jim otevřel bránu hradu. Nastala nelítostná řež a posádka tomuto náhlému útoku podlehla. Jen pán nebyl k nalezení. Dal se totiž na útěk tajnou chodbou ven. Avšak nepřátelé byli zpraveni i o tomto tajném východu a pána hradu lapili. Byl potom na jednom dubu oběšen a hrad po čase zpustl.