Jednou šel jeden dědeček z města domů a u našeho rybníka viděl bílou kobylu. Podivil se, vždyť měl doma taky takovou. Zabrumlal: „Stará, kde pak jsi se tu vzala? Pojď, já si na tebe sednu a dovezeš mne domů.“ Sotva na ni děda vylezl, už se dala do klusu. Jenže ouvej, místo do vsi si to namířila do rybníka. Marně do ní bušil, šla jako zpitomnělá. Stále hloub a hlouběji. Nakonec musel seskočit a dobrouzdat se na břeh. Když pak táhl celý zmáčený domů, kobyla za zním zavolala brekotavým hlasem: „To jsem tě zkoupal!“ No vždyť to byl zrovna hastrman.