Na tvrzi milčické žily kdysi dvě urozené slečny. Jednou se jim v noci zjevil duch a vyzval je, aby ho následovaly. Dívky se však bály mít něco s duchy, a tak šly za farářem. Ten je vybídl, aby duchových pokynů uposlechly a dal jim k tomu nějaké svěcené ochrany. Když duch opět přišel, vedl je pak na křižovatku cest, co nyní stojí Hrbků kříž. Zde spatřily na zemi lopatu s motykou a byly pohnuty k tomu, aby kopaly do hloubi. A že je tam truhla s dědictvím pro ně obě. Když se slečinky chvíli lopotily, uznaly, že jsou na tu věc příliš slabé. A tak vybídly ducha, aby si vzal celou věc na starost. Když motyka křísla o okované víko, řekl jim duch: „Já kopal, vy vyvalte!“ Ale ony hbitě odpověděly: „Když jsi vykopal, tedy také vyval.“ Duch tedy dostal truhlu na povrch a pak zmizel. Dívčiny běžely domů pro povoz a truhlu plnou peněz si odvezly. Po té prý byl vystavěn nový zámek veedle v Lažanech.