Kdysi na bechyňském zámku pánů ze Štenberka sloužil jako správce pan Johann z Kostheimu. Byl povahy vášnivé a nelítostné a s podanými nakládal hrubě. I z měšťanů se pokoušel vydírat různými triky peníze a také žádná ženská sukně si před ním nebyla jistá. Jednou se zakoukal do dívky z ghetta. Zkoušel ji získat různými sliby a léčkami, a když nic nepomohlo, rozhodl se sáhnout k násilí a přikázal Róze přijít na zámek. Toho se ulekl její bohabojný otec Jokel Tabor a vypravil se požádat o radu místního rabína. Rabín Chajim vše vyslech a poradil Jokelovi, aby poslal svou dceru do židovské obce v Táboře. Tam nad ní nebude mít pan z Kostheimu žádnou moc. Tento úmysl však nezůstal utajen, a když v noci opouštěl Bechyni kočár s dívkou zahalenou v plášti, začal ji správce i se svými biřici pronásledovat. Avšak jako z udělání vypukla náhlá a prudká bouře a v ní se panští jezdci zřítili do jámy, kterou sami nechali vykopat, aby polapili prchající Rózu. Sám kočár však dojel bezpečnými cestami do Tábora. A židé to považovali za učiněný zázrak a chválili rabiho Chajima, neboť znal mocné modlitby vyprosit si na Hospodinovi ochranu. Zámecký správce však přísahal židům pomstu a tak dlouho je u hraběte Šternberka pomlouval, až dostali z Bechyně výhost. Kdo by pak neuposlechl, bude v sudě utopen v řece. A také byly hned na břeh Lužnice přivezeny prázdné sudy pro výstrahu. Když se celé ghetto po této zprávě shromáždilo před rabínem, ten je upokojil a prorokoval zdárný konec všech trampot. Všem ve městě rabín Chajim pokojně hlásal Hospodinovu ochranu nad svými věrnými, ba i zdejšímu představenému františkánského kláštera páteru Remigiovi. Datum vypovězení židů se přiblížilo, avšak nikdo se nechystal k odchodu. Poslední den se celá židovská obec shromáždila v synagoze a vyslechla rabínovu modlitbu: ,,Bože Izraele! Odvrať svůj hněv a nedopusť zlo, které hrozí tvému lidu! Pohlédni na nás, jsme opovrženými mezi národy, jsme obětním beránkem, neustále vydáni napospas utrpení, pronásledování, útisku a ponižování!“ Dlouhé ticho přerušil výkřik. To do synagogy vběhl jeden z panských služebníků a oznamoval všem, že Johann z Kostheimu je mrtev. Když se převážel přes řeku k připraveným soudným sudům, spadl do řeky a utonul. Hospodin své věrné Bechyňské neopustil. Sudy byly spáleny a židé mohli zůstat ve svých domovech. A rabín Chajim? Byl až do konce svých dnů uctíván celým městem pro svou moudrost a neochvějnost.

Prameny a literatura

• Alois Hofman, Renate Heuerová, Ze židovského ghetta, 1996

Další pověsti z této obce

• Židova strouha - Koncem 17. století se Čechami valila morová epidemie. V blízkém Týně…

• Kategorie:
  Židovské
• Obec:
  Bechyně město
• Okres:
  Tábor
• Region:
  Bechyňsko
• Kraj:
  Jihočeský