Když byly na Pošumaví zrušeny skomírající židovské náboženské obce, museli se souvěrci často trmácet pro různé doklady notnou dálku. Něco podobného postihlo i učitele náboženství a košeráka Israela. Přišel o skrovný výdělek spojený s rabskou modlitebnou a zde konanými povinnostmi. Nu a rabín kolinecký si zase přilepšil. I zatvrdil se košerák proti Kolinci, žel, ne navěky, neboť se přihodilo, že v Israelově domácnosti se ozval nový hlásek. Jedenácté dítě bylo na světě. Hnedle vyvstala potřeba toto zrození zanésti do náboženské matriky, jak nařizoval c. a k. zákon. Vydal se tedy náš učitel a zasloužilý otec na úřední pouť. Rabíni z Horažďovic i Sušice byli nekompetentní a Istrael se na krajském úřadě dozvěděl strašnou novinu Kolinec je mu předurčen navěky. Nebožák byl již vysílen pochody po zdeúřední poušti a tak jej to silně roztrpčilo, takže se uchýlil pod svou střechu. Po dlouhém mudrování se nakonec vydal do Kolince. Když se ocitl před domem rabínovým, byl odbyt s tím, že zdejší autorita se nachází v Israelově městečku, vždyť ho musel potkat po cestě. To košeráka popudilo do nejvyšší míry a jak se nepřítomnému rabínovi spílat. Žel, byli u toho svědkové a následoval soud v záležitosti nactiutrhání. Chudák stanul před okresní spravedlností za urážku v podobě: ..Rabín, ať jde na horu osloveckou! Prám, omylem vcházívá v moudrosti chrám." Tak to bylo zaznamenáno přetenkýma ušima Kolineckých. Tu Israel, jako muž slova, vykroutil se pomocí této piruety. ,,Slavný soude, Bůh nade mnou, že jsem řekl jen toto: ,,Ať jde rabín na horu Olivetskou a omyje se tam v prameni moudrosti." Po této obhajobě, soudce shovívavě přiměl strany ke smíru. ,,Jo, jo, pěknej smír" brumlal košerák, když se šoural domů ,,dvanáct zletejch mě to stálo a spousty marných slov. Je vidět, že jednodušší je čísti si ve svaté knize hebrejské, než býti vydán napospas úřadům, zákonům a nařízením. Na tom každej chudej žid tratí, ať chce či nechce ", dodal si pod vousy a přitom se kolem sebe opatrně rozhlížel. O další komplikace zkrátka nestál.