Jihočeský lid říká, že když někdo škytne, jiný na něj vzpomíná. A tak jedna dívka z Čimelic čekávala na svého milého, který šel světem vandrem. Při každém svém škytnutí říkala: „Nevzpomínej, ale radši se vrať“. Ale milý se pořád nevrací. Jedné noci někdo klepe na okýnko. A on to její mládenec. Má ale naspěch a dívku pobízí: „Honem se obleč má milá a pojď. Brzy budeme svoji.“ Dívka se obleče a vezme s sebou nejnutnější. Již spolu spěchají, až dorazí k řece. Mladík vezme milou na záda a brodí se na druhý břeh. Uprostřed vod povídá: „Mrtvý živého nese. Snad se nebojíš, má nastávající.“ A ona vece: „Proč bych se jenom bála, jen když jsem milej s váma.“ Přijdou na jakýsi hřbitov a na něm je otevřený hrob. „Zde má milá budem spolu bytovati, svoji lásku prožívati!“ Dívka už poznala, o co jde a do hrobu hodila jen svůj uzlíček. Mrtvý za ním skočil do hrobu, zatímco ona pádí k domku hrobníka, kde se ukryje. A už tu je její umrlec a dobývá do dveří a pak do okna. Nejde to, tak jen poprosí: „Podej mi milá aspoň ruku na rozloučenou.“ „Nepodávej“ varuje jí starý hrobař „dej mu tamto měsidlo z kamen. Ona tedy mrtvému podá z okna rukojeť měsidla. On se loučí a uzavírá: „Podruhé nechtěj, abych přišel a raději se pomodli za mne a duše v očistci“. Poté zmizel, jen na konci měsidla byl vypálený otisk jeho ruky.

Prameny a literatura

• Vyprávěla babička Tomáše Staňka z Písku (1830-1902)

Další pověsti z této obce

• Císařský dub - V letovisku Miramare patřícímu arcivévodovi Maxmiliánovi sloužil…
• Láska sesterská - Ještě před tím, než byly založeny Čimelice, přišly do zdejší krajiny…
• Šlechtic psem - Nějaký čas se na čimelickém zámečku zjevoval přízrak dávného nelidy a…
• Čimelický upír - Josef Vratislav, pán Čimelic, byl krutý a nelítostný. Když zemřel,…

• Kategorie:
  Revenanti
• Obec:
  Čimelice
• Okres:
  Písek
• Region:
  Mirovicko
• Kraj:
  Jihočeský