Jednou šla mladá dívka Alžběta do lesa na maliny. Z Bernartic to bylo coby kamenem dohodil, a přece ji tam přepadli dva zběhové. Aby ji ochromili, hodili jí písek do očí. Dívka ovšem volala o pomoc a dva sedláci, co nedaleko dělali dříví, k ní přispěchali. Alžbětu sice zachránili, ale její oči ne. Slepá pak chodila žebrotou, neboť se na nic nehodila. Jednou se zase vlekla do Borovan a někdo ji pozdravil jménem. Ptal se, jestli ví, kde se právě nachází. Ona odpověděla, že již bude brzy doma. A tu jí hlas pravil, že na tom místě, co stojí, bude pochováno mnoho lidí a později sem budou přicházet procesí ze všech stran. Když o své příhodě v Bernarticích vyprávěla, všichni se jí smáli. Ale dívka se vrátila, aby se tam pomodlila. Tu jí onen již známý hlas přikázal, že si má umýt oči v blízké studánce, která tu pramenila. A hle, po omytí zázračně prohlédla a později prohlédli i ostatní, neboť do země přišla morová metla. A hroby hromadné musely být kopány.

Prameny a literatura

• Otavan 1863

Další pověsti z této obce

• Vodníkovo dílo - Jednou se topil ve velkém Borovanském rybníce pes. Jeho pán, hospodář…
• Ze zámku do hradu - V bývalém jezuitském dvoře, nyní zvaném U Kunců, stával kdysi zámek.…

• Kategorie:
  Legendy
• Obec:
  Borovany
• Okres:
  Písek
• Region:
  Milevsko
• Kraj:
  Jihočeský