V Záhoří u Bošic chodila na jednoho krejčovského tovaryše můra. Zdráv šel spát, ale o půlnoci se začal dusit, naříkal a ráno pak byl jako mátoha. Mistr brzy poznal, co se děje a mladíkovi poradil: „Až můra zase přijde, pověz jí toto říkání: Můro moroucí, peklo horoucí, přijď si s ránem, kus chleba ti dáme!“ A opravdu, další noc se tovaryš konečně dobře vyspal a ráno netrpělivě čekal, kdo přijde. Sotva zasedli ke snídání, rozrazila dveře cizí baba a hrne se ke stolu. Mládenec hned poznal, kolik uhodilo a zakrojil té osobě pořádný klín chleba. Můra si jej strčila do kapsáře a zmizela. Od té doby už tovaryše nic netrápilo.