V Černé kdysi žila selka tuze bohatá. Nu, božím požehnáním to nebylo, protože čarovala. V krovech měla pověšený zelený hrnec s červeným práškem. Vždy, než začala stloukat máslo, přidala do máselnice trochu toho kouzelného prostředku. Na hrubší práce měla čeledína, který časem přišel na její čáry a trochu toho prášku donesl jednou své matce. Ta se dle synovy rady pustila do stloukání a z máselnice se máslo jen valilo. Zaplavila ji ohromná radost, jenže všeho do času. Náhle se dům začal otřásat divnými zvuky a řinčením, až se prudce otevřely dveře a do světnice vlétl začerněný chlap. Zelený klobouček špatně skrýval dva rohy. Pod paží měl tlustou knihu založenou kozí nohou a povídá: „Takhle by to nešlo. Za čarování se musí platit, do mé knihy se musíš podepsati!“ Podal jí kozí nožku, aby se mu do knihy podškrábla. Avšak žena měla všech pět po hromadě a odvětila: „A to ne, černej pane, to neudělám.“ Ten se zašklebil a ucedil: „Taky dobře“ a zmizel jako vítr. Když se pak máteř podívala do máselnice, byla plná koňských kobližků. No, fujtajxl, fuj!!!