Na svahu Třemšína stála myslivna a nedaleko ní se třpytil pěkný rybník. Do lesního domku přišel švarný myslivec a zakrátko si namluvil čipernou dívku z blízké vsi. Dávali si dostaveníčka u rybníka, takže jednou dívku uviděl i místní vodník. A zamiloval se do ní také. Jenže vodníkovo toužení ne-mělo žádnou odezvu. Zato mysliveček slavil úspěch. Dívka byla v sedmém nebi a častěji přemýšlela o vdavkách. Jako blesk z čistého nebe ji zasáhla zpráva, že byl myslivec přeložen daleko na druhý konec císařství. Marně mu tam psala o šťastné novině. Nikdy se neozval. A tak jednoho večera stanula na hrázi, ozval se výkřik a voda se na chvíli rozestoupila. Tu se vynořil nad hladinu vodník a chechtá se: „Konečně jsi moje, krásná nevěsto!“ Do mého skleněného zámku přibyly dvě dušičky: malá a velká.