Povídá se, že mezi Bukovou a Věšínem stával kdysi kostelík s několika domy. Tam měl jeden sedlák z Věšína svůj kousek lesa. Jenže se mu zachtělo panské soušky. Vyjeli se ženou na voze taženém volky a když přijeli na místo, pantáta šel vyhlédnou nějaký pěkný suchý strom. Byl opatrný, panských hajných se bál. Žena zatím čekala u povozu, když tu zaslechla nějaké hlasy. Ulekla se, že muže nachytal hajný při pychu. Náhle vidí, jak úvozem od Kostelíka kráčí průvod s knězem v čele. Byl to ale podivný průvod. Sice se ti lidé nahlas modlili, ale zároveň jako by rostli do země. Náhle před ní ten zástup zabočil doprava, zavanul mrazivý vítr a vše se rozplynulo. Když se sedlák s prázdnem vrátil, žena celá vyděšená mu vypráví svůj zážitek. Hned se sebrali a ujížděli pryč. Stalo se to prý na Velký pátek.