Kdysi dávno se nechal přes Vltavu převézt jakýsi cizinec. Z ohromných bot mu trčely nesmírně dlouhé a tenké nohy. Na první pohled vypadal jako kostlivec. Přes ramena mu splýval červený plášť a v rukou nesl černý pytel, z něhož se linul děsný smrad. Neznámý převozníkovi zaplatil celým dukátem a zaskřehotal: „Za chvíli zemře v okolí tolik lidí, kolik je v roce dní“. V Ondřejově i Boru však vymřeli všichni krom jednoho neduživého hrbáčka. Ten projížděl krajinou, nakládal zemřelé na žebřiňák a odvážel je na kamenický hřbitov. Tam projel červenou branou a odevzdal mrtvé zemi. Kolikrát po cestě nějaké mrtvé poztrácel a ti v pankejtech tleli, až se jich děsili i vrány a krkavci. Když už to vypadalo na konec světa, letěl krajinou exotický pták a zpíval: „Jezte radši bedrník, nebudete dále mřít. Jezte také hořec, smrti bude konec!“ Když lidé poslechli a pili šťávu z hořce a vařili čaj z bedrníku, nemoc rázem přestala. A červená morová vrata na hřbitově mohli zazdít.

Prameny a literatura

• Stachovský zápis, rukopis b. v.

Další pověsti z této obce

• Boží trest - Byl svátek Navštívení Panny Marie a v hostinci souseda Oberbaeckera…
• Dva faráři - V Ondřejově žil kdysi farář jménem Breitschopf, který se po smrti…

• Kategorie:
  Historická a místní
• Obec:
  Ondřejov obec
• Okres:
  Č. Krumlov
• Region:
  Chvalšinsko
• Kraj:
  Jihočeský