Jednou o senoseči u Frymburka zmizel nevysvětlitelně jeden ze sekáčů uprostřed louky. Na zemi po něm zbyly jen jeho dřeváky. Uběhl nějaký čas, zemřeli zatím jeho rodiče, sourozenci i přátelé. Po třiceti letech se náhle zjevil mezi lidmi na frymburském trhu, ještě měl kosu na rameni. Všichni se kolem něj seběhli a on vyprávěl podivuhodné věci. Putoval nezemskou krajinou bosky po hřebech, vešel do mlhy a pak se před ním zjevilo údolí plné rozžatých svíček, některé dlouhé, jiné už skoro dohořelé. Co svíce, to jeden lidský život. Od té doby věděl, kdo ze sousedů kdy zemře. Lité se mu proto vyhýbali. Jednou v hospodě řekl rozdováděnému muži: „Jen kdybys věděl, že tvá svíce již dohořívá a tvé světélko brzy zhasne.“ No a po několika dnech dotčeného ranila mrtvice. Nad tímto se faráři z okolí zděsili a sešli se, aby věštce dali za katr. Pro jistotu jej už nikdy nepustili, aby se Bohu nepletl do cesty.

Prameny a literatura

  • Hans Watzlik, Bömerwaldsagen, str. 110 1921

Další pověsti z této obce

  • Kategorie:
    Člověk a osud
  • Obec:
    Frymburk
  • Okres:
    Č. Krumlov
  • Region:
    Vyšebrodsko
  • Kraj:
    Jihočeský