Na Boubíně, když tam káceli v zimě lidé dříví, museli mít stále rozdělaný oheň, aby nezmrzli. Jednou tak po práci seděli před svou boudou, dívali se do plamenů, když tu jeden z nich povídá: „Jak je asi starý tento les?“ Sotva to dořekl, stála před nimi divá babice a zaskuhrala: „Já zde pamatuji třikrát pole a třikrát les a tyto stromy zmizí též!“ Vtom ji přerušilo volání: Ihó, ihó! Poté se strhla vichřice. Žena se obrátila a utíkala zase pryč. Bylo vidět, že má koňské nohy.

Prameny a literatura

• Adolf Daněk, Rukopisná pozůstalost, Muzeum Středního Pootaví Strakonice

Další pověsti z této obce

• Divoká honba na Boubíně - Jednou hnala divoká honba boubínskými hvozdy. Vítr byl tak silný, že…
• Boží pomsta pod Boubínem - Po světové válce přišli na Šumavu noví osadníci. Ti si časem…
• Žídek - Mocný byl boubínský čaroděj Žídek. Proto pozval jednou své kolegy k…
• Doktor z hory - Není tomu dávno, co na svazích Boubína žil zvláštní muž. Lidé mu…
• Ulovený pes - Ve svahu Boubína v malé chalupě žil jeden muž. Toho pravidelně ze…
• Obr Kubo a panna Minkesin - Na vrchu Boubíně, který se německy jmenoval Kubaniberg, žil panovačný…

• Kategorie:
  Démonologické
• Obec:
  Boubín, hora na katastru obce Buk
• Okres:
  Prachatice
• Region:
  Vimpersko
• Kraj:
  Jihočeský