Mocný byl boubínský čaroděj Žídek. Proto pozval jednou své kolegy k sobě na hostinu. Při té příležitosti měli všichni ukázat svůj um. První přišel na řadu čaroděj z Bobíku neboli Schreineru. Mávl rukou a do hodovní síně vplul mrak a hrál všemi barvami. Potom vše potemnělo, pod stropem vysvitly hvězdy a stříbrný srpek měsíce obtančil stůl. Po chvíli začalo svítat a zlaté paprsky se třpytily na stěnách. Vše korunovala duha, která se nade všemi rozprostřela. Čarodějové spokojeně zatleskali. Teď se přihlásil kolega z Černé neboli Schwarzbergu u pramene Vltavy. A hned se otevřely dveře a vstoupil Alexandr Veliký známý hrdina starých časů v plné zbroji. Doprovázela jej překrásná královna Roxana. Když zmizeli, všichni byli jako očarováni. Za chvíli se zvedl z křesla černokněžník roklanský. Prstem zaklepal na zeď a hned se rozlétly dveře a do síně hřmotně vešel strašlivý obr Polyfém s jedním okem. Svým kyjem tloukl do podlahy, až se Žídkova jeskyně otřásala. Snad by se na přítomné vrhl, kdyby zase nebyl odvolán z tohoto světa. Nakonec vystoupil sám Žídek. Mávl rukou a stromy i květiny na Boubíně uschly a jako by se tudy prohnala vichřice, hora byla náhle holá. A zase zamával rukama a Boubín se oděl do zeleně. To se třikrát opakovalo a když proměny skončily, vzal hostitel do rukou zlatou píšťalku a přivolal celé hejno slavíků. Ti zpívali tak sladce, že všem bylo jako v ráji. A náhle se objevil zlatý vůz v podobě velkého draka a čarodějové nastoupili na cestu do svých domovů. A slavíci je doprovázeli a celý šumavský kraj byl těmi písněmi okouzlen.