Žil jednou jeden věrný sluha, který u svého pána, důstojníka, již přes dvacet let sloužil. Bylo to daleko, u moře v Benátském kraji. Ten vojenský velitel měl při sobě zázračný obrázek Matky Boží, který mu dala jeho vlastní máteř, aby byl v bitvách ochraňován. A opravdu, vždy vyvázl z boje živ. Po těch dlouhých letech služby se sluhovi zastesklo po domově a po matce, která ho jistě stále očekává v rodném prachatickém domě. Když se se svým pánem loučil, chtěl si na odchodnou vyprosit onen obraz. Pán mu jej sice nedal, ale nechal pro něj namalovat právě takový. Sluha radostně zasalutoval a vydal se z Itálie domů. Šel přes hory a doly, až se dostal do české země. Utrmácen, zastavil na jednom vrchu nad Vlachovým Březím. Vzpomínal na domov, na matku a únavou se mu zklížily víčka. Ve snách se mu zjevila krásná paní, podobná té z jeho obrázku a pravila: „Chci, abys nechal můj obraz na tomto místě!“ Když se vysloužilec vzbudil, řekl si, že to byl jen sen a šel dále. Když přišel do rodných Prachatic, dozvěděl se, že jeho matka zemřela již před rokem. A tak mohl navštívit jen její hrob. V noci se mu zdál opět ten sen. Teď věřil, že má opravdu nechat na tom návrší svůj obrázek. Hned ráno se vypravil k Vlachovu Březí a na určeném místě sroubil dřevěnou kapličku. Do ní pověsil svůj obraz, pomodlil se za duši matčinu a vydal se zpátky do Itálie. Když po čase vystavěli v Březí kostel sv. Ducha, pověsili na poboční oltář onen památný obraz Panny Marie.

Prameny a literatura

  • Adolf Daněk, Rukopisná pozůstalost, Muzeum Středního Pootaví Strakonice

Další pověsti z této obce

  • Kategorie:
    Legendy
  • Obec:
    Město Vlachovo Březí
  • Okres:
    Prachatice
  • Region:
    Prachaticko
  • Kraj:
    Jihočeský