Okolo pozůstatků dávného hradu Kušvarda se o půlnoci zjevují duchové bojovníků, kteří zde kdysi padli při hájení hradu. V jejich čele vždy cválá na černém koni jejich velitel, divoký rytíř. Běda tomu, kdo by před nimi nepadl tváří k zemi. Kdo rytíři totiž pohlédne jednou do očí, je navěky ztracen. Mnozí tu divokou kavalkádu přežili, avšak neradi o takovém setkání mluví.