Za starých časů žila v Nahořanech jedna děvečka, sloužila tam na panském dvoře, a protože byla čarokrásná, lidé ji považovali za čarodějnici. Jejího zjevu si nemohl nepovšimnout mladý pán, dědic všech okolních statků. Zkrátka se do ní zakoukal a chtěl si ji vzít za ženu. Jeho otec se tomu však velice protivil. Zanedlouho přišli do vsi kněží - jezuiti. A když se dozvěděli, že ve vsi žije čarodějnice, která prý létá za svými rejdy na koštěti, chtěli ji hned vyslýchat. Zamilovaný baron ji však hájil a oháněl se svým zasnoubením. Jenže jezuiti i jemu pohrozili upálením a ukázali mu lejstro, které měl podepsat a tím se své dívky vzdát. No, a protože se říká ,,bližší košile než kabát“, panáček chutě podepsal. Dívku spoutali a připravili hranici, na níž měla být upálená. Už zapálili pochodeň, když tu zoufalé dívce hodil jeden čeledín koště. Kráska neváhala, chopila se příležitosti a uletěla. Všichni zkoprněle zírali a nejvíc mladý baron. Jen jezuité nehnuli ani brvou a panáčkovi poručili, aby na vykoupení svého hříchu, že chtěl žít s čarodějnicí, postavil na návsi kapli. Můžete ji vidět v Nahořanech dodnes.